Rozhovor, který byl publikován v časopisu FotoVideo.
MS: Moravské Toskánsko je zvlněná krajina v části jižní Moravy (Kyjovsko, Břeclavsko, Vyškovsko). Charakteristická jsou pro ni zvlněná pole, které protínají různé linie, kapličky, remízky, ale i vinohrady ve vlnkách. Právě ony vlnky a linie, což jsou především detaily v krajině, často minimalistického rázu je to, co fotografy z celého světa přitahuje jako magnet. Fotografové krajinu začali přirovnávat k italskému Toskánsku a tím vznikl i název „Moravské Toskánsko“.
JH: Přesně jak říká Marek. Moravské Toskánsko je velmi zajímavé pro fotografy, kteří milují minimalistické pojetí krajiny. Stačí se zaměřit jen na linie a máte vyhráno. Letos se mi podařilo uspět i v cestovatelské fotografii v celosvětové soutěži TPOTY právě i se sérií snímků z této oblasti.
MS: Workshopy pořádáme již léta. Samozřejmě můžou lidí přijet i individuálně a v různých obdobích jich tu také dost potkávám. Při fotografování s průvodcem nebo workshopem, který zpravidla vede zkušený lektor, v mém případě jsem místní, je výhoda toho, že se fotografové dostanou vždy tam, kde je to nejatraktivnější. Setba plodin je každý rok jiná a některá místa nejsou třeba tolik fotogenická, jako jiné roky. Proto nemusíme ztrácet čas na určitých lokalitách. Také ne všechny lokality jsou vhodné na západ nebo východ slunce.
JH: Opět mi nezbývá moc prostoru co dodat. Jezdíme do této oblasti na workshopy již mnoho let dvakrát do roka. Marek je místní fotograf a fotí zde vlastně furt. Proto vždy ví, kam se vyplatí zajet a kam ne. Pokud pojedou lidi na vlastní pěst a pojedou jen na víkend, jak často jezdí, pak mohou mít problém, že dané místo v danou dobu nebude “to pravé”.
MS: Ideální je zrcadlovka nebo bezzrcadlovka s výměnnými objektivy. Většinou se fotí detaily v krajině, proto se fotí převážně na delší ohniska teleobjektivem. Dále je téměř nutnost kvalitní stativ a nejlépe i dálková spoušť. Vhod vyjímečně přijdou i základní objektivy nebo širokoúhlé. Docela důležitá je i sluneční clona.
JH: Vše je o tom, jak vnímáte krajinu vy. Marek používá dlouhá ohniska, ale fotí větší celky. Já jsem tady zaměřen na hodně velké detaily. Asi i větší než Marek. Proto fotím většinou na ohniska 500-1000mm (přepočítáno na FF snímač). Ale to neznamená, že je to jediné správné. Určitě je dobré mít, třeba do vinohradů i jinam širší ohniska.
MS: Nastavení většinou používám: ISO 100, clona 8-10, čas podle podmínek. Předpoklad je při takovém nastavení pak focení s využitím stativu.
JH: nastavení používám podobná jako Marek. Občas s tím dlouhým sklem i přicloním více. Ale nejdůležitější je si ohlídat u těchto ohnisek čas a chvění fotoaparátu na stativu. Tady u toho focení je dobré se zamyslet i nad zapnutím stabilizace objektivu i na stativu. Pokud fouká vítr, není to vůbec od věci.
MS: Nejlepší doba co se týče ročního období je jaro a podzim. Jaro kvůli kvetení stromů a keřů, podzim zase kvůli mlhám a barvám. Z pohledu focení přes den je nejvhodnější doba tzv. „zlatá hodinka“. Tedy cca hodina po východu slunce a hodina až hodina a půl před západem slunce. To je čas, kdy na krajinu dopadají nízké sluneční paprsky. Barvy jsou tak hezky teplé, vlny dělají stíny a vytváří požadovanou plasticitu. Přes den je slunce vysoko a krajina je plochá. Také se fotí převážně v protisvětle nebo se sluncem z boku. Proto ta důležitost sluneční clony.
JH: Já bych jen dodal, že vidím často fotografie z této oblasti v nevhodnou dobu. Krajina a světlo pak nekreslí tak, jak by měla. Bohužel u tohoto druhu focení, je třeba slunečný den. Resp. slunce ráno při svítání i při západu. Krajina a její linie se vykreslí správně jen v protisvětle. A kdybyste se chtěli dozvědět, kdy s námi můžete jet. Tak trocha reklamy na závěr: najdete to kupříkladu na stránkách FotoSkoda.cz nebo czechphototravel.cz
Doufám, že vám naše povídání pomůže i při vašich osobních cestách.
Celý článek i s fotografiemi si můžete stáhnut zde.