Na každém světadílu jsem se zamilovat do jedné země. U Afriky to nebylo tak težké. Namibie je první stát v Africe, kde jsem byl ;) Ale stejně vím, že sem musím prostě jet znova.
Na úvod bych chtěl poděkovat Ále Hrdinové, naší lektorce a průvodkyni, která připravila itinerář a spolupodílela se na celé organizaci. Vím, že když s ní pojedete příště vy, budete naprosto spokojeni a nadšeni.
Co říci na úvod? Snad jaká jsem měl očekávání před odletem.
Co jsem si načetl a věděl od Ály, těšil jsem se na zemi, která bude pestrá. Na zemi kde najdu nejen zvířata, za kterými se do Afriky jezdí, ale i krajinu, zajímavé lidi a zážitky. Prostě jednu z mála zemí na světě, kde najdete opravdu vše, po čem na cestách toužíte.
A než se pustíte dál, ještě něco k cestování v dnešní době. Je mi jasné, že asi přiletí i jiné dotazy ;)
Než dnes někam letíme, děláme si PCR testy, i když jsme většinou všichni očkovaní. Stejně PCR testy dneska často ve světě chtějí i po očkovaných. A myslím, že to bude brzy všude standard. A to je dobře. Stejně tak před odletem zpět jsme museli a chtěli mít PCR testy. Po návratu jsme někteří šli znovu na testy. Já hned ve středu. Načež ve čtvrtek volá hygiena, že máme pozitivního člověka ve skupině. Já byl vcelku v klidu, už jsem byl na testu, ale hygiena a zbytek skupiny moc ne. Prý podezření na omikron. Takže všichni na testy a já taky.
Dnes, když toto píši, tak vím, že jsou všichni včetně nakažené OK a všichni za pár dnů opustíme karanténu. Nakažená pani měla 1 den teplotu a vyrážku. Za 3 dny už běhala po zahradě, zdobila dům a upravovala fotky. Takže podle mě očkování zafungovala. Nikdo jiný se nenakazil a průběh lehčí jak při rýmě. Třeba to s tím omikronem nebude tak zlé.
Důležité je se nebát cestovat. Ve světě je paradoxně aktuálně bezpečněji než u nás. Vlastně už asi rok a půl... A vzhledem k tomu, že jsem silně ohrožená skupina, co se týká covidu, pak věřte, že vím proč to píši.
Pryč od tohoto tématu.
Zkusím vám prostřednictvím fotografií prozradit, zda se plnilo vše, co jsem očekával výše. Psaní mi totiž moc nejde. Tak radši ty fotky.
Na začátek cesty jsme dali hned jednu z perliček celé výpravy a tím bylo opuštěné "diamantové" městečko Kolmanskop. Toto bývalé těžařské městečko si pomalu ale jistě bere příroda zpět. Písečné duny v kombinaci s prudkým větrem, který tu vane jsou nemilosrdné. To jsme koneckonců pocítili hned po příjezdu. Prudký vítr spolu s pískem šlehaly do tváří jak jehličky. Takže se hodily i roušky a šátky. Protože odpoledne zavírají oblast již brzy, jeli jsme tam ráno. Večer jsme poprvé ochutnali namibijskou kuchyni. Byly to doslova mořské orgie. Tak dobré ryby a krevety jsem dlouho nejedl. Ale stravování v Namibii je kapitola sama pro sebe. V pozitivním slova smyslu.
Po pár zastávkách, kde jsme fotili, jedli a kupovali a zprovozňovali SIM karty, nás čekalo po dlouhém přejezdu za mě jedno ze dvou nejkrásnějších míst v Namibii. Poušť Namib, Deadvlei a písečné duny v Sossusvlei.
Co se ale ukázalo jako super tah "na poslední chvíli", bylo rozhodnutí, že do itineráře zařadíme i let helikoptérou. Stal se z toho pro všechny podle mě jeden z nej zážitků a možná na celý život. Nechali jsme si vysadit dveře, abychom mohli fotit. Objednali jsme si 2 helikoptéry. Ale bylo nás 9, takže jsme letěli na dvakrát. Jedna parta hned na svítání brzy ráno a druhé dvě skupiny hodinu a půl po prvních.
A to, co jsme nejen zažili, ale i nafotili, si na zeď rozhodně dáme ;)
Však posuďte sami.
Přípravy na let a let
Několik málo mých fotografií z helikoptéry
Po úžasném focení dun z helikoptéry v poušti Namib přišel další top zážitek a místo.
Deadvlei a jeho mrtvé stromy. Nicméně mezi tím nás čekal jeden zážitek, který nevím, zda příště zařadíme ;) Z cesty tam, která měla zabrat cca 30 minut, se stalo zhruba hodinové hrabání aut z písku a učení se, jak jezdit i se 4x4 v hlubokém písku. Ale nakonec na to rádi vzpomínáme.
A nyní již pár fotografií z Deadvlei
Po tomto skvělém místě nás čekal další dlouhý přejezd přes Henties Bay a Swakopmund, kde jsme si u vraku lodi pohráli s ND filtry. Jedním z dalších cílů byla obrovská tulení kolonie na Cape Cross.
Jelikož byla cesta dlouhá, hodně času jsme byli v autech na prašných cestách, zaměřím se s fotografiemi jen na vybrané lokality. Fotili jsme samozřejmě i po cestě a občas i to přinášelo zajímavé náměty na focení.
Co nás tentokrát trochu nemile překvapilo byl fakt, že "období dešťů" přišlo skoro o měsíc dříve než mělo. Přes den jsme zažili sice jen málo deště, ale v některých místech spadlo velké množství vody. Poznali jsme to zejména na cestě k vodopádům Epupa Falls, kde se během naší jízdy plnila postupně koryta vyschlých řek doslova před očima. Ale druhý den ráno již byly vidět jen louže. Horší bylo, že jsme měli večer vždy zataženo a noční oblohu se nám nepodařilo vůbec nikde nafotit. Tak příště.
Vodopády Epupa, které leží až u hranic s Angolou, jsou krásné, stejně jako baobaby v okolí. My jsme měli štěstí, že zapršelo a nebyly úplně bez vody, ale ani nebyly úplně plné. Což by zase znamenalo, že se tam nedostanete. Nebo se nedostanete z oblasti zpět.
V plánu na cestě po Namibii byly i návštěvy místních kmenů a obyvatel.
A tou prvním byla návštěva Himbů a jejich vesnice.
Na rozdíl od Facebooku sem mohu dát jejich fotografie. Jejich doménou je mimochodem to, že nepřijali západní styl života a hlavně oblékání. To znamená, že chodí nahoře stále odhalení. Každopádně jsem rád, že jsme jim alespoň finančně trochu přispěli a my měli na oplátku fotografie, videa a zážitky. Kluci mají většinou oholenou hlavu s výjimkou jednoho copu do čela, což jsme u mladších chlapců neviděli, kdežto děvčata mají dva spletené copánky do čela. V pubertě potom několik copů už nespadávajících do obličeje.
Je to velmi svérázné a krásné etnikum, které se drží svých tradic.
Mimochodem v tomto oblečení neoblečení je potkáte i v obchodech ve městě. Tak se nelekejte. Negativní je, že jich je čím dál méně a spousty jich podlehlo zejména alkoholu. Ve městě Opuwo je lepší už moc nezastavovat...
Další den ráno jsme se od vodopádů vydali po cca 2,5 hodinové jízdě přes vyschlá koryta řek, prašné cesty a kus asfaltu do nádherného ráje pro zvířata. Etoshi.
Není šance sem dát všechna zvířata, která jsme tam nafotili. To není ani smyslem tohoto článku. Ale jedním slovem je to ráj. Když to vezmu za celou skupinu, protože jsme se rozdělili na dvě party, abychom zvýšili šance zejména na kočkovité šelmy, tak jsme viděli určitě desítky a možná i stovky druhů. A ty kočky také. Lvi, lvice a lvíčata, leopard (levharta), sloni, žirafy, nosorožec, antilopy, pakoně, mraky ptáků, atd atd...
Tak alespoň pár fotografií a videí.
Tohle mě fakt dostalo.
A nyní opravdu jen pár fotografií z Etoshi. Vzniklo jich totiž několik tisíc a ještě se tím prohrabávám. Velmi zajímavé bylo noční čekání a focení u osvětleného napajedla.
V Etoshe jsme strávili vlastně 4 necelé dny, 3 noci. Ubytování v NP Etosha je ideální a vlastně často jediné možné a zajímavé ve státním řetězci NWR. A že je to státní, poznáte hned po příjezdu, protože skoro nic nefunguje. Jestli znáte film "Blbý a blbější", tak to jsme zažili hned po příjezdu, když jsme chtěli zaplatit za vjezd do parku a ubytovat se. Trvalo to cca jako ten film a obsah byl také hodně podobný. Jen aktéři nebyli dva páni, ale dvě dámy, státní zaměstnankyně. Naštěstí v dalších ubytováních už vše fungovalo. Ale poznáte to i na jídle. Jídla ve státních ubytováních máte daná (výběr ze 3 max 4) a steak je žvejkačka. V soukromých ubytováních je steak jako bábovka nebo dortík ;)
Po krásné Etoshe nás ale čekal další zážitek. Návštěva "křováků" v komunitě Ju/'hoansi (!Kung, Ju/Wasi).
Je to velmi zajímavé, poučné, ale i smutné.
Kdysi obývali celou jižní část Afriky a jsou geneticky považováni za jedno z nejstarších etnik na světě. Postupně byli vytlačeni na malá území a zbaveni práva na jejich klasický život lovců a sběračů. Často byli v minulosti hodnoceni jako méněcenní lidé, či dokonce bytosti na úrovni orangutanů.
Jejich osud je smutný i nyní. Nesmí lovit a žijí víceméně z darů, z návštěv turistů a sběru plodů.
Jsem rád, že jsme k nim jeli a třeba jim i pomohli.
Jejich "mlaskavý" jazyk je úžasný a pro nás těžko pojmutený a napodobitelný.
Po tomto hezkém setkání s křováky jsme se již přesouvali do hlavního města. Po cestě jsme navštívili největší meteorit v kuse nazývaný Hoba, který byl kdy nalezen. Váží 60 tun. Také jsme navštívili jedny z největších rukodělných trhů, abychom nakoupili něco pro své blízké.
V hlavním městě jsme bydleli, stejně jako skoro celou cestu v resortech v domečcích. Dá se jet a hodně lidí i jezdí v 4x4 autech se spaním na střeše. My jsme však zvolili radši poněkud luxusnější variantu. Přeci jen odpočinout si večer v pořádné posteli a většinou s bazénem v areálu je lepší. A když už jsem u toho bydlení, které bylo fakt vždy nádherné, tak jídlo bylo ještě lepší. Nevěřil jsem, že Namibie je země steaků. Musím říct, že steaky jsou neuvěřitelné, ale i ryby a další jídlo bylo naprosto úžasné. A nebojte i vegani a vegetariáni si přijdou na své. Alespoň v soukromých resortech a ubytováních vám uvaří, co vám na očích uvidí. Dojedou i nakoupit jen pro vás a není to drahé.
A na závěr?
Poslední dva dny jsme se vlastně tak trochu flákali. Zajeli si do obchoďáku, váleli se u bazénu, fotili ptáky v areálu, jedli ty hnusné steaky a pili dobré pivo a víno ;) I o tom jsou naše fotoexpedice. I to patří k zážitkům a každý si tam najde své.
Takže na závěr i ty ptáčky. Konkrétně snovače.
Co říci na závěr...
Možná jen fakt, že dva z nás chtějí vzít příště i své drahé polovičky.
To myslím mluví za vše.
Namibie je prostě úžasná a neuvěřitelně pestrá a plná zážitků. Takže si ji plnými doušky vychutnají nejen fotografové, ale i ostatní. I tentokrát s námi byl "nefotograf" a myslím, že by vám to potvrdil. I když já jsem mu zapůjčil celou sadu od Olympusu a udělal mu "rychlokurz" focení. Nakonec volal, že i on má super fotky a nejen z mobilu. Tak jsem rád.
Pokud byste měli dotazy, nebo s námi chtěli jet příště, napište. A vezměte i drahé nefotící polovičky. Nudit se nebudou a naučíme je ještě fotit ;)
Skoro na závěr, co jsem sebou "táhl" za vybavení.
Olympus E‑M1 Mark III
M.Zuiko Digital ED 300mm F4 IS PRO (ekv.600mm)
M.Zuiko Digital ED 40‑150mm F2.8 PRO (ekv.80-300)
M.Zuiko Digital ED 12‑100mm F4 IS PRO (ekv. 24-200)
M.Zuiko Digital ED 8‑25mm F4.0 PRO (ekv.16-50)
M.Zuiko Digital 2x Teleconverter MC‑20
stativ Manfrotto BeFree GT MKBFRTA4GT-BH
moje magnetické a ND filtry - polarizák, ND64 a ND2000 od VFFOTO.com
2 sady magnetických filtrů od VFFOTO.com pro účastníky zájezdu kde je vše od polarizáku přes ND 64 až po ND skoro milion i s redukcemi na menší průměry
No a samozřejmě nabíječka a baterie.
Ještě do báglu přišly drobnosti jako lenspeny, hadříky, čelovky, náhradní destička ke stativu, inbus,...atd atd.
A jestli chcete dostávat pravidelně informace, co je u nás nové, přihlašte se na titulní stránce nebo níže k odběru novinek.
Krásný den
Za celý tým Czech Photo Travel
Váš
Guru Džarda ;)
Commentaires